K tomuhle kroku jsem se nedokázala přinutit jen tak a jenom to potvrzuje mou domněnku, že nejlepší je tvořit ve skupině. Potřebovala jsem se přihlásit na nějaký kurz/workshop, kde budou všichni na stejné vlně, ucítím tu odhodlanost od ostatních...
Kurz hyperrealistické malby na Malba a kresba jsem objevila před několika týdny. Odchytli si mě podle zájmů na Facebooku (asi ta reklama fakt funguje), a jakmile jsem si prohlédla jejich stránky, už mi to pravidelně připomínali. Až mě dostali.
Kurz stál na Prahu slušných 1100, lektorem byl MgA. Jiří Vávra, absolvent AVU v ateliéru Zdeňka Berana.
Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli budu mít hlídání a čas, takže jsem volala až v pátek, jestli můžu přijít. Všechno vyšlo, jen se mi do poslední chvíle nechtělo. Byla jsem líná, radši bych se válela a užívala si dne bez dětí.
Barvy, štětce, podklad, 2 fotokopie, abych mohla překreslit motiv. Jako podklad jsem zvolila našepsované plátno, ale mohla jsem stejně dobře využít i našepsovanou desku - určitě se s vámi podělím o návod, jak si ji na malování připravit doma.
Vzala jsem si akrylové barvy, mám jich docela dost, tak jsem nemusela nic dokupovat.
Kam jsem vyrazila?
Kurz hyperrealistické malby na Malba a kresba jsem objevila před několika týdny. Odchytli si mě podle zájmů na Facebooku (asi ta reklama fakt funguje), a jakmile jsem si prohlédla jejich stránky, už mi to pravidelně připomínali. Až mě dostali.
Kurz stál na Prahu slušných 1100, lektorem byl MgA. Jiří Vávra, absolvent AVU v ateliéru Zdeňka Berana.
Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli budu mít hlídání a čas, takže jsem volala až v pátek, jestli můžu přijít. Všechno vyšlo, jen se mi do poslední chvíle nechtělo. Byla jsem líná, radši bych se válela a užívala si dne bez dětí.
Co bylo potřeba s sebou?
Barvy, štětce, podklad, 2 fotokopie, abych mohla překreslit motiv. Jako podklad jsem zvolila našepsované plátno, ale mohla jsem stejně dobře využít i našepsovanou desku - určitě se s vámi podělím o návod, jak si ji na malování připravit doma.
Vzala jsem si akrylové barvy, mám jich docela dost, tak jsem nemusela nic dokupovat.
Lektor
MgA Jirka Vávra byl úžasný. Choval se přátelsky, dokonale ovládá realistickou malbu a mimo to ještě umí svoje dovednosti předat dál.
Tužka, pastelka, staré hadry, vhodné oblečení na sebe, papír, podložku na míchání barev, větší štětec - klidně na malování pokojů, pravítko.
Nakonec mě (nejen mě) Jirka přemluvil, abych sáhla po oleji. Ano, barvy mám doma, jen jsem tuhle techniku pořád měla spojenou s terpentýnem a uřeznanýma ušima, jakmile vám ty chemikálie moc vlezou do mozku. :) Ale všechno je jinak, asi jsem zaspala dobu, protože existuje liquid, který má mnohem lepší vlastnosti, nesmrdí a ještě urychluje proces schnutí olejových barev, což se rozhodně hodí, když některé odstíny schnou i několik měsíců.
Moje stará výbavička olejových barev nakonec možná nevyschne...
Nejdřív je důležité si obrázek předkreslit - za pomoci sítě a buďte pečliví, dejte si záležet, případně je možné taky během kresby obraz otočit, aby vás to nenutilo sklouzávat ke něčemu, co si myslíte, že to tak má být, ale ve skutečnosti je čára vedená jinak. Taky sem tam odstupte a mrkněte, jestli jsou oči/obočí/koutky rtů/nos ve správné ose, nic vám neujíždí. Kresbu skutečně nepodceňujte, bude vaším vodítkem, pak už to nedoženete. Snažte se vyznačit si místa, která jsou tmavá i ta, co budou světlá.
Jakmile jsme měli předkreleno, přešli jsme k podmalbě - zatím akrylovou barvou, lazurou, průsvitnou. Nedokážu vám vysvětlit proč, ale i když ji přetřete vrsvtou barvy, pořád ji na obraze vnímáte a bílý podklad nepůsobí dobře. Každý malíř to má trochu jinak, někdo používá červenou, na fakultě vv, co jsem chodila byl oblíbený podklad jednoho malíře růžový.
I tady už je důležité snažit se myslet spíš v plochách a vyznačit tmavěji ty tmavší a nechat bílé ty světlé.
Pak došlo na samotné míchání tělové barvy, toho jsem se hodně obávala. Ale lektor pomohl, poradil. Je totiž primární, abyste odhadli světlost/tmavost - tím vytvarujete obličej, a odstín byl realistický - nesklouznout k nějaké růžové, ale pozorovat každou část, klidně si i udělat malou dírku do bílého papíru a přiložit ji na předlohu - okamžitě vám to prozradí, jestli je v odstínu modrá, fialová, žlutá - zkuste to a budete se divit, kolik barev a hlavně jakou barvu uvidíte - kolikrát je opravdu až fialová.
Postupně takhle zapracujte čelo, tvář, oko - i na něj pozor, bělmo není bílé, ani nejsvětlejší místo na obraze. Mám se ještě co učit. Každopádně jsem pokračovala ještě další tříhodinovkou ve čtvrtek a teď mě čeká ještě minimálně jedna. Jde to pomalu, to se dalo čekat. :) Barvy se nanášely do větších ploch a potom se jemně roztíraly nasucho, aby se spojily ostré přechody. A takto mě čeká vymodelovat celý obličej, ucho, přidat pozadí, ruku...
Šárka, skvělá jezdkyně na koni a sportovkyně (sport a výtvarka jde dohromady?!:D) začala malovat Adolfa Borna a její malba je úžasná. Dokonce jsme se shodli, že by obraz mohl být považován za dokončený v jakékoli fázi. Ale i ona se rozhodla pokračovat, takže jsme se potkaly i na další lekci.
Takže jsem nadšená. Naprosto. Co vy? Pustíte se v létě do nějakého kreslícího/malebného/tvořivého projektu?
Co se ještě hodí?
Tužka, pastelka, staré hadry, vhodné oblečení na sebe, papír, podložku na míchání barev, větší štětec - klidně na malování pokojů, pravítko.
Jak jsem postupovala a co jsem stihla
Nakonec mě (nejen mě) Jirka přemluvil, abych sáhla po oleji. Ano, barvy mám doma, jen jsem tuhle techniku pořád měla spojenou s terpentýnem a uřeznanýma ušima, jakmile vám ty chemikálie moc vlezou do mozku. :) Ale všechno je jinak, asi jsem zaspala dobu, protože existuje liquid, který má mnohem lepší vlastnosti, nesmrdí a ještě urychluje proces schnutí olejových barev, což se rozhodně hodí, když některé odstíny schnou i několik měsíců.
Moje stará výbavička olejových barev nakonec možná nevyschne...
Nejdřív je důležité si obrázek předkreslit - za pomoci sítě a buďte pečliví, dejte si záležet, případně je možné taky během kresby obraz otočit, aby vás to nenutilo sklouzávat ke něčemu, co si myslíte, že to tak má být, ale ve skutečnosti je čára vedená jinak. Taky sem tam odstupte a mrkněte, jestli jsou oči/obočí/koutky rtů/nos ve správné ose, nic vám neujíždí. Kresbu skutečně nepodceňujte, bude vaším vodítkem, pak už to nedoženete. Snažte se vyznačit si místa, která jsou tmavá i ta, co budou světlá.
Jakmile jsme měli předkreleno, přešli jsme k podmalbě - zatím akrylovou barvou, lazurou, průsvitnou. Nedokážu vám vysvětlit proč, ale i když ji přetřete vrsvtou barvy, pořád ji na obraze vnímáte a bílý podklad nepůsobí dobře. Každý malíř to má trochu jinak, někdo používá červenou, na fakultě vv, co jsem chodila byl oblíbený podklad jednoho malíře růžový.
I tady už je důležité snažit se myslet spíš v plochách a vyznačit tmavěji ty tmavší a nechat bílé ty světlé.
Pak došlo na samotné míchání tělové barvy, toho jsem se hodně obávala. Ale lektor pomohl, poradil. Je totiž primární, abyste odhadli světlost/tmavost - tím vytvarujete obličej, a odstín byl realistický - nesklouznout k nějaké růžové, ale pozorovat každou část, klidně si i udělat malou dírku do bílého papíru a přiložit ji na předlohu - okamžitě vám to prozradí, jestli je v odstínu modrá, fialová, žlutá - zkuste to a budete se divit, kolik barev a hlavně jakou barvu uvidíte - kolikrát je opravdu až fialová.
Šárka, skvělá jezdkyně na koni a sportovkyně (sport a výtvarka jde dohromady?!:D) začala malovat Adolfa Borna a její malba je úžasná. Dokonce jsme se shodli, že by obraz mohl být považován za dokončený v jakékoli fázi. Ale i ona se rozhodla pokračovat, takže jsme se potkaly i na další lekci.
Takže jsem nadšená. Naprosto. Co vy? Pustíte se v létě do nějakého kreslícího/malebného/tvořivého projektu?
Be First to Post Comment !
Okomentovat
Děkuji za komentáře. Pokud jej vyhodnotím jako spam, ohodnotím patřičně také stránku, na níž odkazujete.