Amerikánka je pohled do těch nejkrutějších 80tek – když si představíte, že jste dítě, které jeho rodiče odkopli do děcáku. Uniformy, poslušnost, osamění, ale i nutnost strpět šikanu... každodenní prožitky Emy Černé, hlavní postavy inscenace v divadle Jatka78.
Hlavní hrdinku Emu Černou režisér Viktor Tauš kdysi potkal a ta se mu se svým životním příběhem svěřila. Z jejich rozhovorů sepsala Evita Naušová divadelní hru Amerikánka.
Dvě herečky, jedna postava?
Samotné představení pak provází pouze dvě herečky, které jsou chvílemi schizofrenní Emou, chvílemi jen hlasy ostatních lidí, s nimiž se na svojí cestě Ema setkala. Sama jsem dítě raných 80tek a jen při představě modrých trenek na tělocvik mi běhá husí kůže po těle odporem. Ale nemohu to ani srovnat s tím, jak se malá holka musela cítit – opuštěná – v instituci jako byl dětský domov, pod dozorem vychovatelek namísto něžné náruče rodičů.
Amerikánka je o vnitřní síle a odhodlání člověka – i když je ještě dítě
Ema měla své světlo na konci tunelu – byla jím vidina, že navštíví svého otce v Americe až jí bude 18. Její touha byla opravdu silná, díky tomu ustála všechny postupné útrapy – v děcáku, u pěstounů i později v pasťáku.
Jestli se ale Ema do Ameriky později dostala, se z hry nedozvíme. Končí sice cinkáním klíčů, oslavou svobody a začátku plnění snů, ale osobně si myslím, že 90tky přinesly něco jiného.
Viděli jste představení, nebo se na něj chystáte?
Další tipy a zdroje:
Hlavní hrdinku Emu Černou režisér Viktor Tauš kdysi potkal a ta se mu se svým životním příběhem svěřila. Z jejich rozhovorů sepsala Evita Naušová divadelní hru Amerikánka.
Dvě herečky, jedna postava?
Samotné představení pak provází pouze dvě herečky, které jsou chvílemi schizofrenní Emou, chvílemi jen hlasy ostatních lidí, s nimiž se na svojí cestě Ema setkala. Sama jsem dítě raných 80tek a jen při představě modrých trenek na tělocvik mi běhá husí kůže po těle odporem. Ale nemohu to ani srovnat s tím, jak se malá holka musela cítit – opuštěná – v instituci jako byl dětský domov, pod dozorem vychovatelek namísto něžné náruče rodičů.
Během představení na jeviště přichází hudební doprovod Petr Ostrouchov – se sladkými tóny amerických písniček, které evokují touhu po svobodě.Tu atmosféru plnou beznaděje a strpění dané situace jen, aby člověk přežil, se autorovi opravdu podařilo zachytit a obě herečky ji skvěle předávají divákům. Pro mě to byl hodně intenzivní zážitek a i když jsem zachytila pár vtipných momentů na "odlehčení" situace, vnímala jsem hlavně tu depresivní linku.
Amerikánka je o vnitřní síle a odhodlání člověka – i když je ještě dítě
Ema měla své světlo na konci tunelu – byla jím vidina, že navštíví svého otce v Americe až jí bude 18. Její touha byla opravdu silná, díky tomu ustála všechny postupné útrapy – v děcáku, u pěstounů i později v pasťáku.
Jestli se ale Ema do Ameriky později dostala, se z hry nedozvíme. Končí sice cinkáním klíčů, oslavou svobody a začátku plnění snů, ale osobně si myslím, že 90tky přinesly něco jiného.
Viděli jste představení, nebo se na něj chystáte?
Další tipy a zdroje:
- Lístky nakupujte na webu Jatka78
- Rozhovor s Eliškou Křenkovou na DVTV
- Rozhovor s režisérem Viktorem Taušem na DVTV
- Rozhovor s Terezou Ramba
Be First to Post Comment !
Okomentovat
Děkuji za komentáře. Pokud jej vyhodnotím jako spam, ohodnotím patřičně také stránku, na níž odkazujete.