Když jsme plánovali letní dovolenou, rozhodli jsme se zamířit opět směr Rumunsko a dál do Řecka. Nakonec jsme ale během cesty nečekaně plány změnili.
Naši cestu bych mohla nazvat taky po stopách válečných konfliktů, protože střet kultur je právě v této oblasti hodně znát a v minulosti vedl (a stále ještě vede) ke sporům. Ale to bych předbíhala, protože naše první zastavení bylo
Temešvár
Zabookováno jsme měli ubytování v oblasti českého Banátu, ale Temešvár byl na příjemnější dojezdové vzdálenosti z Čech. Velké město bylo rozpálené a nebyla moc chuť ho procházet – určitě ale doporučuju zmrzlinárnu Massimo na Piața Victoriei a taky zajděte na plovárnu.
Už v Temešváru jsem se začetla do historických zdrojů, revoluce na konci 80. let tu nebyla zdaleka tak sametová jako v Česku, policisté tehdy na základě rozkazu stříleli do lidí a stopy po kulkách jsou na některých domech stále vidět. Naše historická/naučná okénka většinou probíhaly během cest autem, kdy se kluci nudili a tyhle věci je zajímaly.
Co se mi líbilo?
Do českého Banátu
Už během jízdy do hor jsme měli problém. Natankovali jsme špatnou naftu, auto nestartovalo, a když jsme viděli tu hrbolatou cestu, měli jsme chuť se vrátit zpět. Na místo jsme dorazili pořádně rozhádaní, ale během pár minut se to všechno rozplynulo.
Vybrali jsme si největší českou vesnici Gerník, kde se nás ujala paní Maruška. Ubytovala nás u sebe doma, uvařila snídani i večeři. Lišky tu dávají dobrou noc, signál tu není, čas se zastavil v minulém století, ale bylo to nádherné. Klidné, tiché, slyšíte jen občasné bučení krav.
Co jsem nevěděla? Na začátku 19. století byla jižní oblast Banátu jen zalesněná pustina, ale strategicky se rakouské úřady rozhodly tohle místo osídlit. Lákadlem pro Čechy byla půda zdarma, ale ti netušili, že zabydlet se tu – vykácet lesy, postavit domy – bude velmi náročné. Cesta trvala několik týdnů a neexistovala možnost návratu. Češi tu postupně založili několik vesnic, v nichž se stále šíří český jazyk, dějiny i kultura.
Moje tipy:
Skopje
Jak už jsem psala v úvodu, rozhodli jsme se změnit plány a namísto k řeckému moři odbočili směrem k hlavnímu městu Severní Makedonie a pak dál k jezeru Ohrid. Ve Skopje jsme dostali facku při výstupu z auta, byl už večer a teplota vzduchu se blížila ke čtyřicítce.
Jinak je Skopje taková kýčovitá přehlídka pompézní architektury v pseudořeckém stylu. V roce 1963 tu zemětřesení zničilo původní zástavbu, tak je město z velké části renovované (a snaží se udělat dojem).
Mnohem víc se mi líbila stará turecká část, kde jsme se taky zastavili na výborný oběd – klasický kebab a pljeskavici.
Co neminout:
Ohridské jezero
Průzračně čisté a osvěžující jezero bylo tou nejlepší volbou naší cesty. Jezero a stejnojmenné město u něj jsou na seznamu světového dědictví UNESCO a stojí za vidění.
V jezeře se báječně koupe, kamínkové pláže sice byly plné, ale obrovské a hlavně čisté jezero vám to maximálně vynahradí. Žijí tu vzácní živočichové, například vodní hadi, kterých se nemusíte bát. Bydleli jsme přímo nad pláží v rybářské vesnici Trpejca a užívali si krásný výhled.
Tip: Možností, kde se u jezera ubytovat, není tolik. Podél jezera je jen pár městeček a vesnic, které ale praskají ve švech. Domky jsou postavené těsně vedle sebe, parkování bylo hodně omezené. Ve městě Ohrid se nám ale pláž nelíbila, naproti tomu v Trpejce byly kamínky a mírnější vstup do jezera, ještě lepší podmínky by mohly být úplně na jihu jezera, kde je písek a velmi pozvolný vstup.
Kam na výlet:
Kam jsme se vydali z Ohridu? Naše cesta zdaleka nekončila, byli jsme teprve v polovině. Rezervovali jsme si ubytování v Albánii, ale upřímně musím říct, že nás to moc zklamalo – špína u hotelu, rušná silnice u pláže, špína na pláži. Pokračovali jsme raději k moři do Černé Hory a pak přes Mostar, Sarajevo, Vukovar a lázně Harkány zpět domů. Ale o tom zas někdy příště.
Kam byste se rádi vydali vy?
Kolik to stálo:
- ubytování na většině míst od 40 – 60 Eur na noc, někde jsme měli i snídani v ceně, využívali jsme jen Booking
- ubytování v Gerníku 250 Kč za osobu a noc včetně jídla
- dálniční známky do Maďarska a Slovenska, obojí jsme kupovali on-line těsně před odjezdem, všechno je rychlé, hned přijde potvrzení
- mýtné jsme platili v Srbsku a Severní Makedonii
Článek jsem si uložte, třeba ho příští rok využijete. Já s ním soutěžím s mall.
Naši cestu bych mohla nazvat taky po stopách válečných konfliktů, protože střet kultur je právě v této oblasti hodně znát a v minulosti vedl (a stále ještě vede) ke sporům. Ale to bych předbíhala, protože naše první zastavení bylo
Temešvár
Zabookováno jsme měli ubytování v oblasti českého Banátu, ale Temešvár byl na příjemnější dojezdové vzdálenosti z Čech. Velké město bylo rozpálené a nebyla moc chuť ho procházet – určitě ale doporučuju zmrzlinárnu Massimo na Piața Victoriei a taky zajděte na plovárnu.
Už v Temešváru jsem se začetla do historických zdrojů, revoluce na konci 80. let tu nebyla zdaleka tak sametová jako v Česku, policisté tehdy na základě rozkazu stříleli do lidí a stopy po kulkách jsou na některých domech stále vidět. Naše historická/naučná okénka většinou probíhaly během cest autem, kdy se kluci nudili a tyhle věci je zajímaly.
Co se mi líbilo?
- Procházka podél řeky Begy je kouzelná, můžete se svézt místní lodní dopravou, nebo sednout na pivko v některé restauraci.
- Typpopasage byla kavárna s typografickou galerií v jednom podchodu u řeky.
- Keramické workshopy a další aktivity v obrovském parku Parcul Copiilor Ion Creangă – určitě by se něco podobného ujalo i v našich parcích.
Do českého Banátu
Už během jízdy do hor jsme měli problém. Natankovali jsme špatnou naftu, auto nestartovalo, a když jsme viděli tu hrbolatou cestu, měli jsme chuť se vrátit zpět. Na místo jsme dorazili pořádně rozhádaní, ale během pár minut se to všechno rozplynulo.
Vybrali jsme si největší českou vesnici Gerník, kde se nás ujala paní Maruška. Ubytovala nás u sebe doma, uvařila snídani i večeři. Lišky tu dávají dobrou noc, signál tu není, čas se zastavil v minulém století, ale bylo to nádherné. Klidné, tiché, slyšíte jen občasné bučení krav.
Co jsem nevěděla? Na začátku 19. století byla jižní oblast Banátu jen zalesněná pustina, ale strategicky se rakouské úřady rozhodly tohle místo osídlit. Lákadlem pro Čechy byla půda zdarma, ale ti netušili, že zabydlet se tu – vykácet lesy, postavit domy – bude velmi náročné. Cesta trvala několik týdnů a neexistovala možnost návratu. Češi tu postupně založili několik vesnic, v nichž se stále šíří český jazyk, dějiny i kultura.
Moje tipy:
- Vzdušnou čarou kousek, pěšky celý den a autem podle mapy 30 minut (ale nevěřte tomu, cesta je dostupná pouze traktorům) leží vesnička Rovensko, kde prodávají lanýžové pochoutky a oleje.
- Udělejte si výlet do okolí, turistické cesty jsou tady výborně značené.
- Dort si dejte v mlsárně a od místních kupte nějakou zavařeninu, med nebo sýr.
Jak už jsem psala v úvodu, rozhodli jsme se změnit plány a namísto k řeckému moři odbočili směrem k hlavnímu městu Severní Makedonie a pak dál k jezeru Ohrid. Ve Skopje jsme dostali facku při výstupu z auta, byl už večer a teplota vzduchu se blížila ke čtyřicítce.
Jinak je Skopje taková kýčovitá přehlídka pompézní architektury v pseudořeckém stylu. V roce 1963 tu zemětřesení zničilo původní zástavbu, tak je město z velké části renovované (a snaží se udělat dojem).
Mnohem víc se mi líbila stará turecká část, kde jsme se taky zastavili na výborný oběd – klasický kebab a pljeskavici.
Co neminout:
- Hodiny na starém nádraží se zastavily právě ve chvíli zemětřesení.
- Obrovský Kříž tisíciletí se tyčí vysoko nad městem, ke kopci se přiblížíte autobusy, nahoru ale musíte po svých.
- Pevnost Kale kousek od centra města.
- Rodný dům Matky Terezy.
Ohridské jezero
Průzračně čisté a osvěžující jezero bylo tou nejlepší volbou naší cesty. Jezero a stejnojmenné město u něj jsou na seznamu světového dědictví UNESCO a stojí za vidění.
V jezeře se báječně koupe, kamínkové pláže sice byly plné, ale obrovské a hlavně čisté jezero vám to maximálně vynahradí. Žijí tu vzácní živočichové, například vodní hadi, kterých se nemusíte bát. Bydleli jsme přímo nad pláží v rybářské vesnici Trpejca a užívali si krásný výhled.
Tip: Možností, kde se u jezera ubytovat, není tolik. Podél jezera je jen pár městeček a vesnic, které ale praskají ve švech. Domky jsou postavené těsně vedle sebe, parkování bylo hodně omezené. Ve městě Ohrid se nám ale pláž nelíbila, naproti tomu v Trpejce byly kamínky a mírnější vstup do jezera, ještě lepší podmínky by mohly být úplně na jihu jezera, kde je písek a velmi pozvolný vstup.
Kam na výlet:
- Na prohlídku města Ohrid si vyhraďte aspoň půl dne. Projděte se podél jezera, pak zaplujte do klikatých uliček, které vás zavedou až na vrcholek k Samuelově pevnosti. Jaký suvenýr si dovézt domů? Ideálně šperk z místních perel, které se vyrábí z rybích šupin.
- Bay of bones/Zátoka kostí je pečlivě zrekonstruovaný skanzen na vodě a představuje, jak se tu kdysi žilo.
Kam jsme se vydali z Ohridu? Naše cesta zdaleka nekončila, byli jsme teprve v polovině. Rezervovali jsme si ubytování v Albánii, ale upřímně musím říct, že nás to moc zklamalo – špína u hotelu, rušná silnice u pláže, špína na pláži. Pokračovali jsme raději k moři do Černé Hory a pak přes Mostar, Sarajevo, Vukovar a lázně Harkány zpět domů. Ale o tom zas někdy příště.
Kam byste se rádi vydali vy?
Kolik to stálo:
- ubytování na většině míst od 40 – 60 Eur na noc, někde jsme měli i snídani v ceně, využívali jsme jen Booking
- ubytování v Gerníku 250 Kč za osobu a noc včetně jídla
- dálniční známky do Maďarska a Slovenska, obojí jsme kupovali on-line těsně před odjezdem, všechno je rychlé, hned přijde potvrzení
- mýtné jsme platili v Srbsku a Severní Makedonii
Článek jsem si uložte, třeba ho příští rok využijete. Já s ním soutěžím s mall.
Be First to Post Comment !
Okomentovat
Děkuji za komentáře. Pokud jej vyhodnotím jako spam, ohodnotím patřičně také stránku, na níž odkazujete.