Když cestuje holka sama a kauza Airbnb | DIY MINI PROJEKTY

Když cestuje holka sama a kauza Airbnb

| on
2.9.17
Rozhodla jsem se ještě před sepsáním článku o cestě Lucembursko/Paříž napsat pár věcí ohledně mojí negativní zkušenosti s Airbnb - co si o tom myslím, jak tomu předejít, případně jak cestovat sama. Protože věřte nebo ne, ale polovina lidí kolem si myslí, že jsem nějaká divná, že jsem vůbec někam sama jela. Druhá polovina se o mě zas hrozně bojí, v rodině je to tabu. Každopádně nepovažuju jednu negativní zkušenost jako něco fatálního, naopak se snažím to vidět pozitivně a vzít si ponaučení pro příště.



Na co si dávám pozor, když jedu sama?


Určitě o mě víte, že jsem pracovala u policie. Za ty roky jsem si myslím vycvičila smysl vycítit něco divného nebo si vytipovat člověka, který se chová jinak. Když jsem sama, přirozeně vyhýbám osamoceným místům, dokážu si ověřit, jestli mě někdo pozoruje, aniž bych se na něj otáčela, v každém prostoru (i pražském) se snažím získat přehled. Naivně hned nedůvěřuju někomu, kdo si přisedne, nebo se se mnou začne bavit. To ale neznamená, že se s nikým nebavím. :) Jen bych s nikým nešla domů, nebo na jiné místo. A tady je pár tipů, co by eventuelně mohly pomoci i vám (berte jako policejní desatero!):

- všichni většinou chválí pepřový sprej, ten je možná pro něžné pohlaví drsný nástroj (navíc ho nemůžete vzít do letadla), ale existuje varianta osobního alarmu. Když jsem ho viděla poprvé, říkala jsem si, jak ten mi může pomoct? Může. Funguje totiž na principu úleku. Když vás bude sledovat úchyl, co se na svůj útok hodně dlouho připravoval, je pravděpodobné, že se poleká hluku a z místa se radši vytratí.

- na telefonu mám rychlou volbu na číslo člověka (typicky manžel), u kterého se mohu spolehnout, že telefon zvedne a třeba seběhne do ulice, když ví, že se vracím v noci od tramvaje. To lze použít, i když víte, že vás na hotelu/hostelu někdo čeká. Nebo mít připravené číslo na recepci.

- sdělte komukoli blízkému, kam jdete nebo se chystáte. Většinou některé z kamarádek (nebo někomu spolehlivému) zavolám, že se chystám jít tam a tam a pokud se do 10 minut neozvu, něco je špatně.

- nosím prstýnek. Možná jste si mysleli, že ho sundavám hned za Prahou, ale ne. Nechci, aby mě někdo otravoval. V Paříži jsem dostala několik krásných nabídek pomoci.

Když jsem stála ve výšce na úzkém ochozu Notre Dame, v jednu chvíli se fronta přede mnou zastavila a já jsem tam v tom nejhorším místě byla uvězněná. Dlouho se nic nedělo, začala jsem být nervózní, v očích jsem měla strach. A v tu chvíli jsem si všimla, že mě tam někdo pozoruje. Vůbec se mi to nelíbilo, protože ani vy byste nechtěli ukazovat někomu, že se bojíte.  

- nestopuju. Ale když to budete dělat vy, vyfoťte si registrační značku auta a někomu ji pošlete. Kdyby se náhodou stalo, že vás dotyčný potom někam odtáhne/zatočí na lesní cestu, je velká šance, že ho tohle přesvědčí, aby nic nedělal, pokud tedy nebude jednat v afektu. Nebo tím aspoň usnadníte práci policii - není pro mě horší představa, než aby mě někdo zabil a nebyl řádně potrestán. Ačkoli znáte náš systém trestů...

- po zkušenosti s Airbnb už bych při cestách sama asi volila jen hostely. Je tam přátelská atmosféra, tak trochu komunitní. Vím, že kdyby mě okradli, nebo cokoli jiného, někdo mi tam pomůže.

- ano, okradení je to nejhorší (nepočítám teď nemoc, smrt, zabití, napadení, úrazy apod), co se může stát člověku, který cestuje sám. A já na to taky myslela/myslím. Nenosím všechny peníze a karty jen v jedné peněžence. Ideálně jednu kartu v uzavřené kapse, druhou v peněžence. Část peněz také ukrytých třeba v oblečení.

- mít věci pořád pod kontrolou. Já jsem posedlá neustálým kontrolováním telefonu, dokladů, peněz, karet apod. (až nezdravě) Nikomu nedovoluju překročit můj osobní prostor, jakmile do mě někdo vrazí, hned se rozhlížím, jestli to nebyla záminka upoutat pozornost. Na eskalátorech/kdekoli zastavím nechci, aby někdo stál v blízkosti mých zad a mohl sáhnout do batohu. Radši stojím zády ke zdi - vždycky přehled/rozhled - po tramvaji, po vagónu, po restauraci, po prostoru. Držím si kabelku (i v restauraci ji mám radši u nohou a dotýkám se jí). Ve velkých městech buďte pořád ve střehu!

- když už přijde pocit, že vás v metru/tramvaji/na ulici někdo pozoruje nebo sleduje, reagujte hned. Je lepší se s někým dalším začít bavit, zajít ještě na jeden drink po cestě, zatelefonovat si pro pomoc (i když zbytečnou), vystoupit klidně o stanici dřív (protože tam vystupují všichni), pokud se budete mít ke komu přidat... hlavně nepokračovat, nedostat se do slepé uličky, nevejít do prázdného domu. Pak by mohlo být pozdě.

- nepiju. Nebo jen skleničku/jedno pivo/panáka na zahřátí. Víc ani ťuk. Čistá hlava, čistá mysl = reálné uvažování.

Tak to by bylo :) Máte svoje tipy? Napište je do komentáře. A teď k tomu Airbnb. 


A co mě vlastně přimělo vycestovat sama?


Hodně úžasná zkušenost pro mě byl kurz Travelhacking na naucmese od Petra Nováka. Fakt super informace, všechno skutečný, ze života, žádný plkání o ničem a je to jeden z nejoblíbenějších kurzů na Naučmese vůbec. Navíc jsem se tam setkala s dalšími životu otevřenými lidmi. Jděte do toho.

A pak to zkrátka vyplynulo i ze situace... třeba, že jsem dostala jednu jedinou autobusovou jízdenku. Propadnout ji nenecháte!.)


Airbnb zkušenost


To si takhle v 8 večer přijedete do Paříže... Kousek od místa, kde jsem vystupovala, jsem našla celkem obyčejný pokoj s dobrým hodnocením. Bezva lokalita (z hlediska bezpečnosti), hezký dům. Sice 7. patro, ale to mi nevadilo.

Během pár minut jsem tam dorazila. Majitel se mnou komunikoval přes telefon. Navedl mě k domu, prozradil kód, další kód do dvora, kde jsem prošla k dalším dveřím s kódem. Pořád jsem byla v klidu (možná i nadšená, protože dům byl nádherný), ale když jsem otevřela, ocitla jsem se ve "věžičce" metr na metr s nekonečně dlouhými točitými schody. Když jsem vešla do druhého patra, začalo mi být divné, že nikde neslyším nic. Ani slovo, zvuk od tv, hudbu z nějakých dveří, které byly v každém patře. Jako by tu nikdo nebydlel. Trochu jsem se bála, že vyjdu nahoru a někdo mě tam víte co...

Majitele jsem v telefonu poprosila, aby vyšel a přišel mi naproti. Začala jsem se bát víc, venku tma, na telefonu poslední 2 %, já sama.

Došlo mi pak, že majitel bydlí jinde a nejspíš je všechno v pořádku. Nahoře byly dlouhé chodby, podle navigace od majitele jsem si našla klíč a odemkla si pokoj. Nebylo to nic moc. Snad to 2 noci zvládnu, řekla jsem si. I když mi v tomhle případě nešlo o to, jestli se mi to tam líbí/nelíbí. Šlo o to, že jsem tam v té celé části domu nejspíš úplně sama.

To nejhorší ale ještě mělo přijít. 


Mám jednu takovou posedlost, nikdy jsem to nikomu neřekla, ale teď je asi ta správná chvíle se vám čtenářům přiznat. Během druhého těhotenství se mi na stehnech objevily pupínky. Díky diskuzím na netu jsem si vsugerovala, že doma máme nějaký hmyz a já jsem celé druhé těhotenství strávila jeho hledáním. A nebylo to obyčejné hledání. Hledala jsem jakmile se za Luciánem zavřely dveře a odešel do práce. Každý den. Rozebrala jsem nábytek, sundala prostěradla, srolovala koberec, vyšroubovala zásuvky. Každý den. Když měl noční, úřadovala jsem v noci s baterkou. Naučila jsem se o blechách a štěnicích víc, než většina deratizačních firem. Moje šílená posedlost naštěstí skončila ještě před porodem, pupínky zmizely hned po Vánocích, před kterými jsem měla dost stresu, takže ten nejspíš způsobil i ty pupínky, možná v kombinaci s nevhodným práškem na praní. Ale posedlost zůstala. Po všech těch přečtených zkušenostech a hororových způsobů, jak si domů přivézt hmyz - v každém hotelu se koukám na prostěradlo, na postel, hledám podezřelé fleky/zvířata. 

A co myslíte, že jsem našla, když jsem nadzvedla matraci? Hezky zdravou, lezoucí štěnici. Ještě teď mi vstávají hrůzou vlasy na hlavě.

Jak jsem to vyřešila? Jak se k tomu postavilo Airbnb? Aneb ponaučení pro příště...

Důkaz jsem si vyfotila a okamžitě jsem utekla.  Dole v kavárně jsem si dala víno, pobrečela, vyřešila jsem náhradu v hostelu a napsala majiteli, že odcházím + důvod + žádost o vrácení peněz. Tak mě aspoň navedlo Airbnb, že by se to takhle mělo řešit. Druhý den mi majitel napsal, že akceptuje, jen mi vrátí o 150 Kč míň - šlo o nějakou provizi Airbnb. Respektovala jsem to, akorát jsem to napsala na Airbnb.

A trochu mě zarazilo jejich jednání. 

Namísto toho, aby mi tedy dali těch 150 nebo mi je nedali, to je teď nepodstatné... jsem se dozvěděla, že v případech, že zjistím tyhle potvory (nebo cokoli jiného hodně špatného), měla bych okamžitě kontaktovat Airbnb (protože moje fotka nemůže být brána jako důkaz). Volala mi moc milá (a asertivitě znalá) paní z Francie, přesvědčila mě, že když mi dává bonus na moje další ubytování, je to to nejvíc, co může. Ale když jsem se jí zeptala, jestli by ona v takovém ubytování zůstala a snažila se někomu dovolat, nejasně se z odpovědi vykroutila.

Určitě bych mohla zavolat a šlo by to velmi snadno, kdyby měli na svém webu napsané telefonní číslo. - Nemají.
Nebo kdyby na svém webu měli napsáno, že je mám kontaktovat. - Což taky nemají - mají tam napsané, že se primárně musím snažit vše vyřešit se svým hostitelem, až potom je verze kontaktu s Airbnb.

Až se vám něco podobného stane, dostala jsem odkaz  s telefonními kontakty na Airbnb. Tady jsou:


US toll free: +1-855-424-7262
US local: +1-415-800-5959

Argentina +54 11 53 52 78 88
Australia +61 2 8520 3333
Austria +43 (0) 72 08 83 800
Brazil +55 21 3958-5800
Chile +56229380777
China +86 105 851 1700 400-716-0164 (shared-cost)
Denmark +45 89 88 20 00
France +33 (0)1 84 88 40 00
Germany +49 030 30 80 83 80
Greece +30 211 1989888
Hong Kong +852 5808 8888
India +000 800 440 5103
Ireland +353 16 97 1831
Israel +972 3 939 9977
Italy +39-06-99366533
Japan +81 800 100 1008
Malaysia +603 7724 0164 / + 1800 889 814 (toll-free)
Mexico +52 55 41 70 43 33
Netherlands +31 (0) 20 52 22 333
New Zealand +64 4 4880 888
Norway +47 21 61 16 88
Peru +5117075777
Poland +48 22 30 72 000
Portugal +351 30 880 3888
Puerto Rico: + 17879190880
Russia +7 495 4658090
Singapore +65 6622 7306 / + 1800 723 1238 (toll-free)
South Korea +82 808 220 230
Spain +34 91 123 45 67
Sweden +46 844 68 12 34
Switzerland +41 (0) 43 50 84 900
UK +44 203 318 1111


Měla jsem radost, že se o něj budu moct podělit... než jsem si přečetla komentáře, že trvá třeba hodinu, než se jim dovoláte.
Tak nevím. Je mi jasné, že 99 % lidí má s Airbnb pozitivní zkušenost. I já mám v životě samé krásné zkušenosti, jen se občas něco po.ere.

Ani mě nenapadá, jak předejít takovýmhle situacím, zvlášť když hodnocení bylo super.

Snad jen:
- najít si ubytování, kde si budu jistá, že je součástí bytu, kde bydlí majitel
- nebýt tak nadšená (protože já jsem byla)

Co myslíte? Jak?

PS: radši jsem tohle vyřešila zvlášť, aby se mi to nepletlo mezi hezké články o Lucembursku a Paříži, čekejte v příštích dnech. Navíc se podělím o hezkou zkušenost s Blablacar - využila jsem na přesun mezi Lucemburkem a Paříží a hodně jsem ušetřila. :) Nebo mrkněte na článek o Záhřebu/Splitu.





4 komentáře on "Když cestuje holka sama a kauza Airbnb"
  1. Skvělý článek. Myslím, že může spoustě lidem, kteří se rozhodnou airbnb využít, pomoci. Já bych to ráda někdy v budoucnu zkusila, ale sama cestovat se přeci jen trochu bojím a přítel zas takovým věcem nedůvěřuje. Nicméně díky tomu, že necestuji tolik sama, se možná vyhnu některým ze situací, o nichž píšeš.

    Měj se krásně! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Rady ohledně cestování sama jsou rozhodně přínosné :). Většinu z těch bodů relativně dodržuju, obzvlášť v Praze jsem občas až paranoidní. Jenom teda nenosím nic u sebe, ani osobní alarm nebo ten pepřák, i když je mi jasné, že bych asi měla... Nejspíš bych se cítila mnohem líp, mít v kapse něco, co by mi mohlo pomoct, když jdu večer ve tmě sama domů.
    Co se týče zkušeností s Airbnb, tak nemám žádné, ale když už někam cestuju, tak to musím naplánovat půl roku dopředu :D, při představě, že bych dorazila někam, kde by to vypadalo jako ve špatné komedii a ještě byla navrch v cizí zemi, se mi dělá nevolno... A sama bych se taky bála cestovat, lidé, kteří si na to troufnou, mají můj obdiv :).

    OdpovědětVymazat
  3. Co se týče airbnb, tak je to jako se vším - když lidi nemají problém, tak mají dobrou zkušenost :) Ono se to projeví, až když člověk má nějaký problém.

    Obecně teda airbnb moc nemám v lásce, protože lidi si často koupí a zrekonstruují jen kvůli airbnb a zvyšuje se tím cena nemovitostí v daném městě. Neříkám, že to je jediný důvod, ale rozhodně to nepomáhá situaci :(

    OdpovědětVymazat

Přidejte svůj komentář nebo tip k článku.

Social Follow